Malá ochutnávka z knihy Sazínkové a Mračná země

Tajná rada lučních sazínků

Ve stejném okamžiku docela blízko nich jedná shromáždění sazínků o tom, jaké starosti se na celý semínkový svět hrnou.

„Již spoustu let jsme se na tomto místě nesešli, nemuseli jsme, ale takové sucho nikdo z nás nepamatuje. Semínka vysychají, nepršelo několik měsíců. Pokud nezaprší do příštího úplňku, následky budou strašné. Květiny ani stromy nebudou mít dost vláhy, aby rostly a kvetly, a včelky budou marně hledat, kde by se napily nektaru a nabraly pylový prášek, a zeslábnou. A my tak přijdeme o všechny sladké plody. Uschne i les, a pokud nebudeme mít šťavnatá semínka, nic jej neobnoví. Hrozí nám pohroma!“ zvolal sazínek, stojící na velikém kameni.

„Nebude tak zle,“ přerušil ho prastarý sazínek s  dlouhými šedými vousy. „Toto sucho bylo předpovězeno už před mnoha a mnoha lety, píše se o něm ve všech starých knihách. Ještě jsem nestačil všechny důkladně prostudovat, jisté ale je, že déšť musíme najít a dostat nazpět my, sazínci.“

Mezi ostatními to zašumělo: „Ale jak? My to přece nemůžeme zvládnout! V tom jsou nějaké zlé čáry.“

„A také se v nich píše o statečném sazínkovi, který se vypraví až do daleké Mračné země, aby náš svět zachránil a vrátil zpět vodu a vláhu pro naše semínka,“ přerušil jejich obavy prastarý sazínek.

Vampýrkova neléčitelná sluneční alergie

Pamatujete si, jak jsem si vyzvedávala Adámka s Magdalénkou v kanceláři ohněm značně pošramocené paní ředitelky?

Tak dnes jsem si děti v její kanceláři vyzvedávala opět. Jenže tentokrát ony vypadaly, jako by je protáhnul komínem, zatímco paní ředitelka byla ztělesněním elegance a čistoty. Bílý nažehlený límeček košile položený na klopě prudce elegantního saka přímo ozařoval.

Stav dětí mě dost znervóznil. Zvláště proto, že jsem si nemohla nevšimnout šedivého dýmu, jenž se vznášel nad školní střechou.

Že by v tom tentokrát nebyly nevinně?

Adámek navíc pevně tiskl víčka k sobě a nerozlepil je, ani když jsem promluvila.

„Co se to tu dělo?“ vyhrkla jsem bez pozdravu.

„Podle všech důkazů, které byly předloženy školníkem Masojídkem, Adámek s Magdalénkou zabránili požáru na půdě.“ přiznala dětem neochotně zásluhy paní ředitelka.

Ulevilo se mi a zároveň jsem byla ohromena. Děti jsou v pořádku a navíc hrdinové. Mé mateřské srdce se chvělo pýchou.