1. Ve škole žijí skřítci
Mé dvě děti, Adámek, třeťák, a Magdalénka, prvňáček, školu zrovna nemusí. Hlásí mi to každý den ráno, kdybych náhodou zapomněla. Mě však naštěstí problémy s pamětí zatím nepostihly. Ne tak mého syna.
Hned se začátkem září se ukázalo, že Adámka paměť zrazuje častěji, než bych čekala. Tedy ve srovnání s jeho prvními dvěma školními léty. V říjnu již Adámek stačil ztratit takových věcí, že by tím zásobil celý první stupeň. A já jsem měla v papírnictví otevřený účet a s Maruškou, tedy paní prodavačkou, jsem si tykala už od konce září.
Abych nekřivdila tomu nebohému dítěti, Adámek se opravdu snažil. Bylo vidět, že všechny ty ztráty jsou jaksi mimo jeho vůli. Často jsme společně vzpomínali na jeho spolužáka, Pavlíka Ozkuse, kterého podobné problémy trápily celý loňský školní rok. Nakonec začal tvrdit, že mu věci kradou skřítci a dokonce na tomhle neuvěřitelném vysvětlení trval tak zarputile, až ho jeho rodiče raději nechali přeložit do jiné školy.
Dnes ovšem obě děti přiběhly ze školy, oči navrch hlavy, a že prý přišly na to, kam všechny Áďovy věci mizí.
http://medetijsouvtomnevinne.blogspot.com/2018/12/me-dve-deti-adamek-tretak-amagdalenka.html#more
2. Ve škole žije saň
No posuďte sami: začalo to jako obyčejný krásný podzimní den. Těšila jsem se na odpoledne, jak si s dětmi vyrazíme ven a užijeme si trochu toho podzimního sluníčka. Nachytáme nějaký ten vitamín D, chápete.
Zkazila to ovšem hned z kraje odpoledne paní ředitelka, která mi v telefonu nesmlouvavě přikázala (přesně tak to bylo), abych se ihned dostavila do školy, protože moje děti prý provedly něco neslýchaného.
Takže jsem se pak s dětmi opravdu setkala v ředitelně, načež jsem byla zpravena o těch „neslýchanostech“.
Abych Vás neobtěžovala všemi skandálními detaily, zkrátím to:
Paní ředitelka našla mé děti celé špinavé na chodbě dlouhé minuty po začátku vyučování. A jako vrchol všeho Adámek v ruce třímal propálený sešit.
„Do matematiky!“ zdůraznila paní ředitelka.
http://medetijsouvtomnevinne.blogspot.com/2018/12/dnesek-byl-doopravdy-prapodivny.html#more
3. Ve škole žijí i bludičky
Když mi dnes už v devět hodin dopoledne zazvonil telefon a na displeji se objevil nápis „paní ředitelka“, okamžitě mě přepadlo zlé tušení. Myslí mi běžely představy o strašlivých trojhlavých saních, a tak ještě dřív, než mě roztrpčená paní ředitelka s jasně slyšitelným přemáháním slušně požádala, zda bych se mohla dostavit do školy, „nejlépe okamžitě“, jak to formulovala, byla jsem již v poklusu na cestě.
Ke škole jsem doběhla v rekordním čase, školní chodník mě však notně zdržel. Byl lemován spoustou dýní po celé délce z obou stran. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, jelikož dnes se ve škole konala dýňová slavnost a děti dostaly za úkol přinést si vyřezané dýně. Což s nadšením udělalo zjevně každé dítě. Zvláštní však bylo, že mnoho z těch ozdobených dýní bylo rozstrkáno, zakutáleno, poničeno a dokonce rozmačkáno na kaši, s dýňovými semínky rozstříknutými do široka. Chodník zkrátka vypadal jako bojiště a pro ty nebohé dýně to očividně nedopadlo dobře.
http://medetijsouvtomnevinne.blogspot.com/2019/01/ve-skole-ziji-i-bludicky_13.html#more
4. Věruška a draci
Že mi telefon zazvonil až odpoledne, když už jsem mířila pro děti do školy, mě nepřekvapilo. Nečekala jsem totiž nic jiného. Nemohl mě překvapit ani ředitelčin rozčílený hlas, marně předstírající zdvořilou žádost o vyzvednutí mých drahých dětí u ní v kanceláři.
Dnes se totiž ve škole konala drakiáda, neboli naprosto neodolatelná příležitost pro lumpárny Pidišpína a jiných školních tvorů.
Řekli byste, že bych měla být ze setkání s paní ředitelkou nervózní. Ale nebyla jsem. Děti mi totiž hned druhý den po té neblahé události se zvětšovacím práškem referovaly, že paní ředitelka se scvrkla do své původní velikosti. Prý to vůbec nešlo na rozum Literkovi, který tvrdil, že účinek vyprchává týdny a že je naprosto nemožné, aby se jeho vliv vytratil přes noc.http://medetijsouvtomnevinne.blogspot.com/2019/01/veruska-draci.html#more
5. Pidišpínovo největší darebáctví
V ředitelčině náručí se svíjela pomuchlaná černá koule. Chlupy na různých místech buď naježeně trčely, nebo se slepily do vlhkých chuchvalců. Na co se vlastně dívám, se mi podařilo určit, až když se z celé té věci vyklubal čumák a zuřivě si okusoval část těla, která mohla být, podle mého hrubého odhadu, přední tlapkou.
Alfréd, ředitelčin černý kocour. Drobátko zákeřné zvíře.
„Jen klid.“ konejšila ho něžně paní ředitelka a škrábala se urputně na zadku.
http://medetijsouvtomnevinne.blogspot.com/2019/02/pidispinovo-nejvetsi-darebactvi.html#more
6. Vampýrkova neléčitelná sluneční alergie
Tak dnes jsem si děti v její kanceláři vyzvedávala opět. Jenže tentokrát ony vypadaly, jako by je protáhnul komínem, zatímco paní ředitelka byla ztělesněním elegance a čistoty. Bílý nažehlený límeček košile položený na klopě prudce elegantního saka přímo ozařoval.
Stav dětí mě dost znervóznil. Zvláště proto, že jsem si nemohla nevšimnout šedivého dýmu, jenž se vznášel nad školní střechou.
Že by v tom tentokrát nebyly nevinně?
http://medetijsouvtomnevinne.blogspot.com/2019/03/vampyrkova-nelecitelna-slunecni-alergie.html#more
7. Pidišpínovo tajemství
Ten den jsem doma byla dřív než děti a vychutnávala jsem si odpolední kávu. Paní ředitelka už několik poklidných dní nevyžadovala, abych si vyzvedla Adámka s Magdalénkou u ní v kanceláři. Odvážila jsem se doufat, že Pidišpín došel poučení a i s Věruškou se uklidil tam, kam takové bytosti patří.
http://medetijsouvtomnevinne.blogspot.com/2019/04/pidispinovo-tajemstvi.html#more
8. Vánoční rozuzlení
Dnešek byl výjimečný z mnoha důvodů. Blížily se Vánoce a děti v povznesené náladě méně zlobily, protože co kdyby náhodou Ježíšek opravdu leccos viděl. A všechno se tak nějak víc lesklo a zářilo a lidé k sobě byli milejší, a tak jsem v té slavnostní atmosféře napekla koláčky pro paní ředitelku. Chtěla jsem ji trochu udobřit. Koláčky měly sloužit jako podaná ruka. Nabídka ke smíru. Omluva za všechny ty neplechy a příkoří.
Nakonec všechno dopadlo jinak. Popíšu vám události pěkně od začátku, protože jsem část dne prožila s dětmi ve škole na vánoční besídce. A ta byla opravdu výjimečná. Víc, než by se mi líbilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat